Včela Východní

Včela východní nepřesně také včela indická,po včele medonosné je dalším nejproduktivnějším druhem.

Rozšíření

Původní rozšíření včely východní zahrnuje velkou část asijského kontinentu. Jedná se o oblast vymezenou na západě Afghanistánem a východní Indií, na severu ussurijskou oblastí, na východě Japonskem a Filipínami, na jihu ostrovem Jáva.

Popis

Včela východní je na rozdíl od včely medonosné poněkud menší. Proto např. trubčí buňky odpovídají svou velikostí dělničím buňkám včely medonosné. Zvláštností trubčích buněk je malý otvor ve víčku.

Vlastnosti

Včelstvo rychle reaguje na příliv potravy. Zvyšuje se plodování a následuje rojení. Chovatelsky nepříjemnou vlastností je sklon včelstva k migraci. Včely jsou schopny i s matkou opustit dokonce i plásty s plodem a obsadit stanoviště na libovolném výhodném místě. Děje se tak nejčastěji v nepříznivém bezsnůškovém období. Lokální nestálost tohoto druhu je důležitou vlastností při regulaci výskytu kleštíka včelího. Včela východní je totiž původním hostitelem kleštíka a jako jediná je schopna jeho výskyt ve včelstvu regulovat. Vývoj parazita probíhá na včelím plodu. Při jeho přemnožení včely plod opustí a tak se zbaví podstatné části populace cizopasného roztoče.

V roce 1996 byl v Číně objeven v těle včely východní nový druh parazitické houby Nosema ceranae Fries, 1996.

Poddruhy (plemena)

Rozsáhlá oblast výskytu včely východní zahrnující v sobě odlišná klimatická pásma, nížiny i velehory, stejně jako izolované ostrovy, ovlivnila rozrůznění jediného druhu Apis cerena do více geografických poddruhů.